Stejně jako shánění dárků pro nezdárné potomky, tak zajištění stromečku je nepostradatelný rituál. Jasně, obojí se dá obstarat v jednom supermarketu, ale pak se z vánoc stává čistě komerční záležitost, která se neliší od běžného nakupování. Toto se v extrémním případě dá zajistit bez opuštění domova a nezbytného PC s připojením na internet.
Pryč jsou doby, kdy pro něčeho získání, musel člověk vynaložit um či úsilí. V mém případě um rozhodně nepřicházel do úvahy, pokud bych ovšem nehodlal dárkem vlastní výroby trestat. Zbývalo tedy úsilí, ale zase bylo třeba zvážit kde a v jaké míře ho použít. Vystát frontu na zlevněné zboží s případným bojovým nasazením jsem zamítnul. Nebylo by jisté, že by toto bylo dostatečně oceněno a poukazovat že bolavé nohy, či ztráta části chrupu má přímou souvislost s dárkem, o který se obdarovaná osoba zajímala a to stejně pouze do doby rozbalení. Takové úsilí je stejně zbytečné, jako oběť při jeho získávání.
Výrobu a nákup dárků jsem tedy zamítnul a jediné co mě napadalo v souvislosti s možným úsilím, bylo získání vánočního stromečku po vzoru našich otců. Již při samotné té představě, mně stoupla hladina testosteronu a vidina mého návratu s lupem takové vánoční hodnoty nezůstane rodinou jistě bez ocenění.
Začal jsem s přípravou a plánováním celé akce, ze sklepa jsem vyštrachal malou ruční pilku, pracovní rukavice, ze skříně pak tmavé oblečení, dokonce jsem zvažoval o zakoupení tmavé kukly, ale tento extrém jsem odložil až na případné přepadení banky. Následoval výlet do lesa s jasným cílem vyhledat a označit náš budoucí vánoční stromek. U tohoto pak zamaskovat pilku a ujistit se o snadném přístupu a minimálním možném odhalení při lupu.
Když vše bylo zařízeno dle plánu, vydal jsem se jednoho dne po setmění do akce. Musím přiznat, že příprava tedy byla o dost snadnější. Auto jsem nechal odhadem značný kus od označeného stromku a na místo se vydal po svých. Tma však byla úplně jiná než ve městě, nikde žádná lampa, žádný chodník a má orientace dostávala také řádně na zadek. Co si budu nalhávat, normálně jsem zabloudil o tom, že bych našel označený stromek, nemohla být ani řeč. Brodil jsem se sněhem, zakopával, občas mě nějaká větev švihla přes ksichtík a můj největší úspěch byl návrat na silnici. Doba strávená blouděním se již dávno neshodovala s plánem, ale nevzdával jsem to.
Nasedl jsem do auta a přejel přímo tak, bych pak ze silnice šel kolmo k cíli. Ač jsem si to takto usnadnil, trvalo to nějaký čas, než jsem označený stromek našel, další hledání zabrala zamaskovaná pilka. Když už jsem byl připraven k lupu a pilka se zařízla, uslyšel jsem přijíždět auto, to zastavilo vedle toho mého. Přitiskl jsem se obličejem do sněhu a jen poslouchal. Ticho přehlušili jen kroky jdoucí jasným směrem a to právě tím kde jsem se snažil splynout se zemí.
Když už jsem se viděl odhalen, kroky ustaly a to jen pár metrů přede mnou. Čumák jsem
měl stále zabořen ve sněhu a ušima vnímal okolí jako netopýr. To strašné ticho prolomil osvobozující zvuk další pilky. Zařezali jsme si duet a stromky již táhli k autům společně.
Doma mě ale žádná pochvala nečekala, všichni již chrněli a já při pohledu na hodinky, se ani nepodivoval. Dal jsem tedy stromek na balkón a zalez do postele. Zítra už nikoho nebude zajímat, kde se vánoční stromeček vzal a já rozhodně nebudu nikomu popisovat, jak jsem ho získal. Příští rok ale rozhodně kupuju umělej!!!
Napsat komentář