Kdo rád vyhledává různé vzrušující a nebezpečné situace, pak by rozhodně neměl vynechat pestré slevové akce v supermarketech. Tyto obchodní řetězce, krom předraženého a nezřídka závadného zboží, nabízí zákazníkům občasné slevové akce. O napětí, fyzickou náročnost, nebezpečí, další a další zážitky tam rozhodně nouze není. Na druhou stranu, pro jedince, kteří neholdují podobným aktivitám, bych návštěvu supermarketu s vyhlášenou slevovou akcí, rozhodně nedoporučoval. A pokud už je zde nutnost, takové místo navštívit, tak se snažit vyhnout zběsilému toku lidí do sektoru se zlevněným zbožím.
Já tedy rozhodně patřil k těm, kteří těmto zážitkům neholdují, ale byl jsem vyslán právě na nákup zlevněných mražených kachen. Netušíc, co takovej nákup obnáší, jsem to přislíbil. Varovné znamení v podobě odhodlaného davu, různě nervózně podupávajícího před vchodem, jsem naprosto ignoroval. Otřelí nákupci slevových akcí, krom zmiňovaného podupávání, se různě protahovali. Jejich vystupování silně připomínalo pohyby ultimátního zápasníka, před vstupem do klece a to napříč věkovou pestrostí, u kterých jasně převládala starší generace.
Střetl jsem se pohledem a současným uchopení nákupního vozíku s vetchou stařenkou. Její jinak jistě příjemná tvář se ve zlomku vteřiny změnila na tvář odhodlané bojovnice. Vyceněný poslední zub a zlověstné zavrčení, prozrazovalo připravenost k boji a tento tesák v něm případně i použít. Vykulil jsem oči jako Nártoun a pomalu v šoku odstoupil od vozíku. Stařenka zas učinila proměnu v příjemnou osůbku a s vozíkem vyrázla za kýženým nákupem.
Po tomto zážitku, který jsem rozhodně netoužil opakovat, jsem pokračoval ve výpravě za zlevněnou mraženou kachnou a to bez nákupního vozíku. Toto rozhodnutí, se ukázalo jako značně výhodné. Postupoval jsem k pavilónu zlevněných kachen bez obtíží a v průvodu otřelejch nakupujících jsem pohodlně kličkoval. V duchu už jsem viděl, že mám nejhorší za sebou, že zbývá už jen popadnout kachnu, dojít ke kase a co nejrychleji to tady opustit.
Těsně před příchodem na místo uložení zlevněného zboží, se proti mně potácel zaměstnanec prodejny. Byl očividně otřesenej a jeho vizáž odpovídala účasti na hromadné bitce s minimálním osobním úspěchem. Dál jsem ho ale neměl čas sledovat, byl jsem pohlcenej a pevně semknutej mezi vozíky v proudu nakupujících.
Tento proud mě dones až před uložené kachny. Tedy alespoň jsem to tak odhadoval. Lidé opouštěli vozíky a zapojovali se do způsobu nákupu, který jsem neznal, ale nápadně připomínal ragbyový mlýn. Můj výraz opět nabral podobu vyděšeného Nártouna a představa, že pokud tu kachnu skutečně chci, tak si do toho mlejna pro ní budu muset dojít, byla šílená.
Když už jsem se s kachnou pomalu loučil a hodlal se dát na ústup, uviděl jsem něco, co mé rozumné rozhodnutí odsunulo stranou. Z mlejna se pomalu vyplazila ona babča, kterou jsem potkal u vchodu a po civilizované dohodě jí přenechal nákupní vozík. Babča po ukázkovém vyproštění, při kterém třímala také kýženou kachnu, se na mě vítězoslavně usmála. Nešlo si nevšimnout, že tentokrát již její ústa obsahovaly samotné dásně. Tesák zřejmě padl za oběť při získání kachny. Příště už mě nemáš čím zastrašit babo, pomyslel jsem si a vrhnul se do mlejna pro kachnu.
Doma jsem pak byl oslavován jako hrdina, monokl a poničené oblečení jsem přehlížel. Příjemný pocit vítězství mě naplňoval pocitem, který jsem neznal, ale nepříjemnej vůbec nebyl. Kachna si lebedila ve dřezu, čekajíc na vyhřátou troubu a já novodobý trouba v křesle zase hltal reklamní letáky různých supermarketů a vyhledával v nich další výhodné slevy.
Napsat komentář