Nejzlobivější pes či nejlepší přítel člověk? Děti nebo kariéra?
Před dvěma lety vznikl v USA díky Davidu Frankelovi nový film. Již pohled na plakát by vás mohl odradit. Říkáte si další film o roztomilém psíku? Je to něco jiného! Je to něco lepšího! Srovnávání s jinými filmy o psech je nemožné. Hlavním důvod je ten, že Marley a Já nemá typické schéma. Režisér David Frankel opravdu vytvořil propracovanou komedii přecházející až v drama. Oblíbí si ji celá rodina. Jen děti možná budou zklamány tím, že pes je pouze jako domácí mazlíček dvou manželů – ti jsou zde hlavní! Příběh se odehrává na jižní Floridě, kde také probíhalo samotné natáčení.
Námět pro vytvoření filmu je knižní stejnojmenná kniha od Johna Grogana, která byla čtenáři mimořádně oblíbená. „Lidé z celého světa mi psali dopisy, jak kniha přesně zobrazuje jejich vlastní životy,” říká autor. „To ale nebylo plánované, na ten příběh jsem narazil jaksi náhodou, prostě jsme ho žili.“ Marley a Já je vlastně jakousi autobiografií. Autor se vás bude celou dobu snažit přesvědčit o tom, že labrador je nejlepší kámoš, ale zároveň nejhorší pes na světě.
Labradudl, jak ho nazývá Johnův kamarád, dostal jméno po Bobovi Marleymu. Hlavní hrdiny hrají Jennifer Aniston a Owen Wilson. Ti dva předvádějí opravdu fantastický herecký výkon. Úplně zapomenete, že Aniston hrála v nějakém seriálu, jako jsou Přátelé a že Wilsona jste zahlédli v mnoha komediích jako My dva a křen či Nesvadbovi. Pro vás to jsou manželé Groganovi. Náš zlobivý hrdina je vlastně jen záminkou pro odvyprávění třinácti let ze života jedné rodinky. Sleduje zcela obyčejné věci – odcizování přátel, stěhování tam a sem, rození dětí jako na běžícím pásu, ztrátu zaměstnání a naopak povýšení, nacházení šedivých vlasů. Jde o téma manželství a určení svých životních priorit. Příběhem ze života nás provázejí sloupky novináře Johna Grogana.
Zvuková kulisa je výborná. Vždy nás zaskočí nějaká známá písnička, která skvěle zapadá do příběhu jako například již zmíněný Bob Marley. Uslyšíme i legendární skupinu Nirvana nebo písničku od R.E.M. Shiny happy people – ta je prostě boží. Ve všech snímcích jsou použity správné odstíny barev – film působí opravdu optimisticky. Střih je dynamický. Produkce pracovala s 22 psy, kteří představovali Marleyho během třinácti let jeho filmového života. 11 ze psů byla štěňata, která se na scéně objevovala postupně během týdnů, jak pokračovalo natáčení, a psíci odrůstali. Další Marleyové byli staří v rozmezí 6 měsíců až 14 let. Přibližně 65% filmu je natočeno v době, kdy Marleymu je mezi 1 až 6 roky. Psy měl na place na starosti psí trenér Mark Forbes, sám ale říká, že je nijak netrénoval. Scénář předepisoval skutečný život skutečné rodiny se skutečným psem. David Frankel vyžadoval, aby psi zůstali psy. Vědom si toho, že jejich nepředvídatelné chování může být nejzajímavější mimo klapku, natáčel je i na zkouškách a o přestávkách. Hlavní Marley, pes jménem Clyde, byl předvídatelně nepředvídatelný – stejně jako jeho filmové alter-ego, proto se režisér rozhodl, že s tímto psem se nebude zkoušet vůbec. „To je pes vycvičený k neposlouchání,” říká režisér, „bylo zajímavé ho pozorovat při práci. Pokaždé, když jsme ho natáčeli, přidal do záběru něco nečekaně zábavného a živelného.”
Můžu vám zaručit, že se rozhodně nekouknete za celou filmovou stopáž, něco méně než dvě hodiny, na své hodinky. Příběh se postupně rozvíjí, ač to nikdo možná nebude očekávat, přeci jenom se jedná o třináct let života, náš hlavní hrdina Marley musí opustit náš svět. Závěr je natolik emocionální, že budete potřebovat několik balíčků – možná i karton – papírových kapesníků. Ujišťuju vás, že se vám po zhlédnutí filmu změní pohled na vašeho zlobivého psího kamaráda stejně tak jako mě.
Napsat komentář