Kutil expert

Dnes jsem po dlouhé době odolávání konečně vrhnul na výměnu rozbitého vypínače v chodbě. Pomoc od kamaráda elektrikáře jsem odmítnul, s tím, že takovou prkotinu musím zvládnout sám. Vyzbrojenej haldou nářadí a panákem na kuráž, jsem se pustil do díla. Manželka, která mě zná, neustále připomínala zbytečnost v podobě vypnutí pojistek.

Ta zbytečnost se připomněla záhy po odkrytí vypínače, chytře a hlavně hbitě jsem odšrouboval nějaké různobarevné dráty. První rána přišla dost nečekaně a tak jsem zařval, z kuchyně se ozvalo připomenutí v podobě vypnutí pojistek. To ani nemá cenu na tak krátkou dobu, v tom mně sjel šroubovák a hodiny se opět protočily. To už jsem neřval, jen jsem ten šroubovák upustil a tiše zatančil dupáka. Po dotančení jsem s hrůzou zjistil, že nemám nejmenší tušení, kam který barevný drát patří. Podívat se jinam mně přišlo jako zbytečné zdržování a přidělávání práce.

Po další ráně, která byla skutečně velká, pojistky vypadly. Tma a já bez baterky se bál pohnout, byl jsem dobitej tak, že pokud bych v ten okamžik čapnul do ruky žárovku, asi bych si s ní posvítil. Žárovku jsem ale neměl a vlastně ani chuť na další výprask. Využil jsem přislíbenou pomoc od kamaráda a za pár okamžiků už byl novej vypínač stejně jako já nahrazenej a tak vše dobře dopadlo.