Maturita je okamžik, kterého se nejenom já, ale snad všichni studenti, kteří navštěvují čtvrtý ročník na středních školách děsí. Už od září se nám snaží učitelé natlouci do hlavy, ať se pořádně učíme. Ale myslím si, že většina z nás tomu nevěnuje moc pozornosti. A najednou nastal den, kdy si naše třída losovala témata na praktickou maturitní práci (PMZ), která obnáší minimálně 16stránek textu a 15minutovou prezentaci, do které musíte zakomponovat ještě alespoň 3 nebo 4minuty pro doplňující otázky. Moje téma bylo dost šílené… Znělo „Finanční náročnost středoškolského studia“.
Měsíce plynou, sešity se plní zápiskami z hodin a my dokončovali textovou část PMZ. Svou práci jsem napsala na 20stránek a měla jsem naprosto skvělý pocit. Teď mě čekala ještě zmiňovaná prezentace. Myslela jsem si, že na ní mám ještě času dost, přece jen byl březen a my maturovali až v květnu.
Ale ne. Bum a byl skoro konec dubna. Začala jsem panikařit a pracovat na prezentaci. Nevím proč jsem ji odkládala. Bylo to ta nejlehčí část PMZ. S ještě lepším pocitem jsem se začala pomalu učit. Ale jak se dalo čekat, dlouho jsem u toho nevydržela a věnovala se spoustě jiným věcem.
Ani jsem se nenadála a byl tu 26. duben – náš poslední den ve škole. Dostali jsme vysvědčení, já si vyzvedla doplňující otázky k PMZ a odešla domů, kde jsem na nich začala dělat. Nakonec jsem to ale vzdala a opět se snažila dělat něco jiného, než mít hlavu zabořenou do češtiny, angličtiny, ekonomiky a účetnictví.
První částí byly písemné maturity. Z angličtiny nás čekali dva slohy a didaktický test, z češtiny sloh a didaktický test a pro maturanti z matematiky pouze didaktický test. Já začínala 2.5. slohovou prací z angličtiny, další den jsem psala obě části češtiny a 7.5. mě čekal didaktický test z angličtiny. Toho jsem se bála, protože bylo nahrávkám často velmi špatně rozumět. Ale příjemně mě to překvapilo. Bylo to namluveno pomalu a opravdu srozumitelně, takže to nikomu nedělalo nejmenší problém. Poté, co jsme si odbili tuto část nás čekalo to nejhorší – ústní zkouška. Naše třída byla rozdělena na 6-6-5-6-5 lidí od pondělí do pátku. Já šla ve čtvrtek a děkovala jsem třídní učitelce, protože jsem měla několik dní na učení k dobru. Čas plynul a bylo tu úterý večer. Vědomosti se mi už dávno zamotali, ale já se učila dál. Pak byla středa. Snažila jsem se narvat do hlavy ještě něco navíc, ale moc se tam toho už nevešlo, takže jsem to vzdala. Ještě ten den jsem jela nakoupit pití pro naší maturitní komisi. Ano, museli jsme jim zajistit veškeré občerstvení. Ten den jsem nemohla usnout. Nervy pracovali na 100%.
Byl čtvrtek. Ráno mě vzbudila máma, protože mi selhal budík. Vyparádila jsem se, sbalila všechny potřebné studijní materiály a vydala se vstříc škole. Prvním předmětem byla ona PMZ. Chodili jsme tam postupně, jak nás určila třídní učitelka, čas jsme si museli hlídat sami. Poté nastala čeština. Na potítku jsme měli 20minut. Vždy a ve všech předmětech jeden žák sedí na potítku a druhý je zkoušený. Do třídy jsem vešla podle pokynů, bez klepání, bez pozdravu a posadila se na určené místo. Poté mě učitelka vyzvala, abych si na počítači vylosovala otázku. Vytáhla jsem si ukázku z knížky, kterou jsem sice četla, ale nevybavovala jsi ji. A to byl problém. Po dlouhých 20minutách jsem odešla ze zkušebny a měla hodně špatný pocit. Ale nebyl čas litovat toho, co jsem neřekla nebo toho, co jsem řekla. Připravovala jsem se na další předmět – účetnictví. Vše se opakovalo. Dalším předmětem byla angličtina. Ačkoliv jsem se na ní nepřipravovala, dopadla výborně. Mé skóre bylo 32b z 39b. Musela jsem mluvit o mezilidských vztazích, restauracích a svátcích v ČR, UK a USA. Poslední předmět byla ekonomika. S tou jsem měla problém, absolutně mi nelezla do hlavy, takže jsem se po cestě ke zkoušce modlila pro jedno téma. A povedlo se! Vytáhla jsem si to, co jsem si přála a spadl mi obrovský kámen ze srdce. Po 15minutách jsem s úsměvem odešla z místnosti a čekala na výsledky.
A jak to dopadlo? Udělala jsem to! 🙂
Pokud i Vás čeká příští rok maturita věřte, že je lepší začít se učit alespoň po pololetí. Látky je hodně a 4 roky si do hlavy za týden prostě nedostanete.
Velká gratulace!!!!!!