Stačilo tedy naplánovat cestu s řidičem, kterého jsme si na týden najmuli za cenu 100USD na den včetně kvalitní dodávky a pohonných hmot. Nakonec nám cestu navrhl sám řidič a my po kontrole jsme souhlasili a můžeme ji doporučit i vám. Nejprve jsme vyrazili na západ ostrova na Safari do Národního parku JALA, ubytovali se na břehu jezera a domluvili si ráno v 5 hodin sraz s místním průvodcem u terénního auta. Hned po nasednutí na korbu jsme se necítili moc bezpečně seděli jsme na korbě šíleně starého anglického Land Roveru, motor tlouk jak o 
život a volant měl vůli v řízeni o půl otáčky. Přesto s námi řidič jel 90km/hod a ještě nám pořád něco ukazoval okolo a kouřil. Po odbočení ze silnice jsme jeli po prašné cestě, projetím brány jsme se dostali na území parku. V parku jsme viděli jeleny, krokodýli, spoustu ptáku a podobně. Ale neviděli jsme slony ačkoli jich zde žije 150. Průvodce řekl že jsme měli smůlu a že park je příliš rozlehlý. Večer jsme byly zpátky totálně zaprášení oranžovým prachem a rozklepaní, jako když vás hodí do mixeru, to auto snad nemělo tlumiče…
Lod zanesena tsunami
Další cesta vedla do středu ostrova, do hor. Nikdy bych neřekl, že několik stovek metrů rozdílů výšky nad mořem může znamenat tak velké rozdíly v počasí a teplotě. Cestou do vesnice Elle jsme viděli obrovský a krásny vodopád. V Elle jsme si oddechli od vlhkého horka u moře a krásně jsme se ochladili. Doporučuji pokud už horko nebudete moci vydržet, ústup do hor. Hotel jsme měli na špičce opravdu špičatého kopce s krásným výhledem. Zajímavé je, že každý hotel má pokoj, kde spí všichni řidiči pohromadě zdarma v poměrně úsporných podmínkách, ale vy mu musíte platit jídlo. Další den jsme jeli vlakem, doporučuji si vzít první třídu vlaky jsou pohádkové snad 100 let staré z koloniální doby, vše původní. Máte pocit, jako kdyby jste cestoval v čase zpět. Po pár stanicích jsme vystoupili a opět nastoupili do auta k řidiči a vyrazili k hotelu. Cestou jsme všude viděli pole s pověstným kvalitním cejlonským čajem a vysokými stromy. V hotelu byla zima a pořád nám tam běhala nějaká veverka, ale jinak jsme se vyspali dobře. Druhý den jsme měli prohlídku továrny na výrobu čaje. A poté jsme začali autem klesat z hor do Kandy. V 
Kandy jsme si řekli, že by neškodilo na dvě noci luxusní ubytování a vzali si jeden z nejluxusnějších hotelů – AYUBOWAN. Krasně jsme si odpočinuli a prohlédli město, dokonce nám k večeři hráli na housle a mohli jsme si zahrát biliard. Všichni místní se snažili škrobeně nosit anglickou módu, ale i tak se občas našel někdo v místním šatu.
Kandy patří mezí kulturní město Sri Lanky, v dřívějších dobách zde žili místní králové. Uprostřed města je jezero. Nejzajímavější místo je chrám Budhova zubu. Návštěvu doporučuji. Sice mají pro turisty nehorázně vyšší vstupné a musíte se zout, ale stoji to za shlédnutí. Také místní restaurace s místními jídly jsou výborné.
Tímto výlet končil a my se vraceli na pobřeží do naší Mirisi. Kde jsme si užívali opět tepla a sluníčka a nádherných prázdných pláží s bílým pískem. Ještě jsme se zajeli podívat do přístavu, kde se rybáři vraceli z lovu a ryby házeli na zem a rovnou zde prodávali. Zde jsme našli i loď, která nabízí výlety za velrybami, takže jsme si výlet na druhý den objednali. Ráno v 6,00 hod jsme zaplatili a nalodili se. Byla to bývala rybářská loď, předělaná na výletní, s asi 6 řadami sedadel po pěti. Všem od nás jsem doporučil prášky na mořskou nemoc, ale sám jsem si ho nevzal, protože jsem jako vůdce malého plavidla myslel, že to zvládnu v pohodě. Mořskou nemocí jsem nikdy netrpěl. Ihned po vyjetí z přístavu sebou začala loď házet a za chvíli se na nás valily asi 2metrové vlny. Chvílemi to vypadalo, že nás to převrhne. Od této chvíle jsem asi 6 hodin trpěl jako zvíře a zvracel. Velryby jsem zahlédl mezi záchvaty jen koutkem oka a modlil se, 
ať už to skončí. Při pohledu okolo na tom byly ostatní podobně, paní na sousední lavici dokonce brečela, takže všem doporučuji si nabízené pilulky od námořníků na mořskou nemoc vzít. Cestou jsme dostali ještě balíček se svačinou, ale nikdo z cestujících ho nejedl, v jednu chvíli k nám připlula loď z rozchechtanýma rybářema, kterým loď lítala taky 4m nahoru a dolu a těm jsme svačiny předali. Nezapomenu na toho memo, kterého jsem podaroval, jak seděl na stěžni, lítal nahoru, dolu i do stran a zubil se u toho a žvýkal můj chleba s marmeládou. To byl asi nejsilnější zážitek ze Sri lanky.
Na konec pobytu jsme se přemístili k letišti vlakem, vlakem jsme jeli do Colomba. Cesta opět první třídou, která byla jak z dob Sherlocka Holmese. Luxusní vlaky z dob britské kolonizace. Vlak sebou házel, že mezi vagóny to rozdíl dělal chvílemi i 25 cm. Výhled z vlaku na zapadající slunce nad mořem byl úžasný. Jen před Colombem jsme viděli spoustu slamů, lidé zde žili na zemi v neuvěřitelné bídě, v boudách sbitých z čehokoli a s igelitem nebo plechem místo stropu.
Z Colomba jsme vyrazili na letiště a pak úspěsně opustili ostrov.
Napsat komentář