V cestopisech bylo popsáno, že po Srí Lance je možné pohybovat se autobusem, proto jsme vyrazili k autobusovému nádraží vzdálené 100m. Po celé cestě nás oslovovali podezřele vyhlížející muži, s otázkou: „taxi??“ Kývali jsme hlavou, že ne a že děkujeme. Když jsme se propletli lidmi k autobusům, byl jsem překvapen, že nikdy není nic napsáno klasicky, ale vše je psáno v místním písmu – podivné, nic neříkající klikyháky. Žádné město nebo cokoli co by určovalo třídu, cíl cesty a podobně, nikde nic. Jen obrázkové neznáme písmo… Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že využijeme taxi. Vyhlédli jsme si věrohodně vypadajícího strejdu, co obcházel také turisty s nabídkou taxi a zeptali jsme se, kolik by stála cesta z letiště do Unawatuny na jižním pobřeží. Dohodli jsme se na ceně v přepočtu 1000Kč, což mi přišlo jako slušná cena na cca 160 Km. Nastoupili jsme do běžného sedanu neoznačeného žádným nápisem. Po cestě nám anglicky vysvětlil, že tak jezdí všichni a přivydělávají si tak po práci. Nakonec bylo super že jsme jeli taxíkem, protože nám taxikář dobrou angličtinou vyprávěl, jak to zde chodí. 
Také nám vyprávěl, jak v roce 2004 udeřilo tsunami na ostrov a zabilo to 30,000 lidí. Hlavně prý ženy s tradičně dlouhými vlasy se utopily, protože se jim zamotali do stromů a podobně. Také nás vzal do místní jídelny, kde na nás místní koukali jak na exoty. Dali jsme si zde místní jídlo za, skutečně, asi 20Kč na naše a 3 lidi jsme se najedli a napili místního výborného čaje, který podávají přeslazený a s mlékem. Mimochodem, také jsme ho pili z talířku jako místní. Každopádně, cesta probíhala příjemně a pohodlně až do Hotelu v Unawatuně. Tento hotel jsme si zamluvili již v Čechách pomocí internetu a udělali jsme si rezervaci jen na 3 dny, protože hotel byl drahý s tím, že si na místě seženeme levnější ubytování. Pokoj byl pohodlný a všude po stěnách a stropech lezli večer krásní gekoni, kteří místní mají moc rádi, protože čistí domy od hmyzu.
Následující den jsme strávili u moře, kde jsme si nerušeně užívali na tropické pláži. Následující den jsme pomocí tuktuku navštívili starobylé město Galle. Tutkuk je ideální dopravní prostředek, vřele doporučuji ke kratším cestám po ostrově, s tím že si domluvte cenu předem.
Galle je nádherné starobylé město, jsou zde budovy z Holandské i Britské nadvlády, část města je také starobylá pevnost. Doporučuji procházku po hradbách s výhledem na moře, zvláště večer je procházka příjemná. Za návštěvu určitě stojí holandský kostel z 17. století. Další zajímavá budova je také z koloniální doby, kde bydlel Holanský guvernér, Hotel Amangalla. Vysoké místnosti obložené dřevem, luxusní prostředí za standardní ceny. S chutí jsme si dali evropské jídlo za 10USD. Ve městě najdete spoustu dalších zajímavých budov. Večer jsme u brány do města chytli tutktuk a vrátili se zpět na Unawatunu do hotelu.
Další den jsme si nejdříve užívali na pláži a po obědě vyrazili tuktukem sehnat ubytování na pláži Mirisa. Cestou jsme se zastavili v záchranné stanici mořských želv. Za vstupné uvidíte a můžete si pohladit sotva narozené i obrovské želvy. Nádherný zážitek. Pak jsme pokračovali dál. Mirisa je údajně jedna z nejkrásnějších plážových zátok na Sri Lance. Mirisa je opravdu nádherná, přímo na pláži stojí spoustu hotelů a penzionů v různých cenových relací. Je zde bílý písek a když jsme zde byli, na úseku 100m jsme byli sami, na druhé straně, kde byla restaurace, pak pár turistů bylo. Ale my jsme si našli místo pod palmami, kde nikdo nebyl. Byly zde poměrně velké vlny asi 1,5m. Bylo velmi příjemné skrz ně proskakovat, ale stalo se nám, že nás vlny v jednu chvíli zřejmě díky odlivu táhly na moře a opravdu jsme měli na pokraji vyčerpání co dělat, abychom se dostali na pláž. Druhý den se podařilo totéž o kus dál nějakým Němcům, dokonce je začalo zachraňovat několik domorodců, ale ti se také ve velkých vlnách začali topit, až jednoho napadlo natáhnout dlouhé lano a všechny lidi přitáhnout. Bylo to docela dramatické, ale dobře to dopadlo. Zřejmě to také bylo tím, že to
bylo uprostřed vykouslé zátoky, kde se sbíhali proudy. Na kraji se dalo krásně surfovat a bylo zde několik půjčoven prken. Zamluvili jsme si jeden hotel a po vykoupaní v příjemně teplé vodě vyrazili zpět. Cestou jsme se zastavili v jednom luxusním hotelu, plného Německých turistů. Napřed jsme se najedli evropského jídla a na recepci jsme si domluvili na týden osobního řidiče s dodávkou. Na Srí Lance cizinec nemůže řídit, takže musí používat jiné možnosti dopravy. Hojně využívaná je právě možnost najmutí řidiče. Velice mě překvapilo že na Sri lance je mnoho křesťanů a je tu hodně kostelů. Většina obyvatel je samozřejmě budhistů, ale zajímavé, ať tak či onak, jak jsou místní lidé šťastní, bez ohledu na materiální hodnoty. Děti honí po udusané zemi klackem kokosový ořech a jsou šťastnější, než naše děti s autama na dálkové ovládání. Také jsem si všiml, že tu nejsou kočárky. Každá máma nosí dítě dokud ho unese a pak ho dá na zem a musí se naučit chodit. Do ruky dostane bílou dužinu z ořechu a hotovo. Žádné drahé výživy pro děti. I z tohoto hlediska doporučuji vidět Sri Lanku. Také jsem viděl hodněkrát Ježíše Krista, ale ne ukřižovaného, ale vždy byl vyobrazen, jak láskyplně otevírá náruč.
Napsat komentář